Za 8 let fungování se teplický Klokánek postaral o 291 dětí
291 dětí v krizi našlo od konce roku 2012 pomoc v zařízení Fondu ohrožených dětí v Teplicích. V průměru tam zůstávají půl roku – než se vrátí do rodiny, nebo jdou k pěstounům.
Do Klokánku v Teplicích dávají děti převážně rodiče, v některých případech o to žádají samy děti, nebo to nařídí soud. Důvody se podle ředitelky Daniely Brníkové časem mění. Momentálně je to neschopnost rodičů zajistit bydlení.
„Většinou se přidává třeba patologické hráčství nebo narkomanie, případně i alkoholismus rodičů. Jsou to prostě lidé, kteří pobývají různě na ubytovnách nebo po kamarádech, a ta situace se pak vyhrotí tím, že nemají s dětmi kde přespat. V těchto rodinách bývá zpravidla víc dětí – i 9 dětí jsme už zajišťovali,“ popisuje Brníková.
Rozdíl mezi Klokánkem a dětským domovem je například ten, že v Klokánku se jeden pracovník stará maximálně o 4 děti, v dětském domově jich může mít na starost až 8. Navíc se v něm u dítěte, na rozdíl od Klokánku, během dne pracovníci střídají. V Klokánku naopak bydlí „teta“ s dětmi v bytě celý týden.
„V bytě máme obývací pokoj, dětské pokoje, záchod, koupelnu i kuchyň. Máme tu sušičku, myčku, pračku. Na starosti mám 4 děti – jsou to sourozenci, chodí do první třídy, k nim pak jednoho tříletého a jednu slečnu – ta je v 9. třídě,“ popisuje Iva Halířová, jedna z tzv. „tet“.
Podle ní děti bývají často po příchodu do Klokánku vyděšené, rychle si ale zvyknou.
„Většinou jsou nedomazlené a nedokrmené, na rodinu ale nezapomenou. Některé hodně pláčou, některé to zvládají dobře, jiné jsou zatvrzelé a ze začátku třeba nemluví, pak si tu ale všechny zvyknou, když se tu o ně staráme a mají vše, co potřebují,“ dodává Iva Halířová.
V Klokánku jsou i takzvané „denní tety“, které třeba doprovází děti do a ze školy, k lékaři a podobně.