"Dětí v nouzi je moc, často je musíme odmítat"

TEPLICE Devítiletý Honza žil s
matkou v zahradní chatce a byl bitý jako žito. Teď už si třetím rokem chodí pro
objetí ke své "klokánkové"
tetě, rád vaří a časem snad zmizí i jeho projevy agresivity vůči vrstevníkům. Brzy
však bude muset uvolnit místo dalším dětem v nouzi. Je jich totiž moc a místa v
teplickém Klokánku,
kde Honza momentálně žije, naopak málo.
Smutných příběhů, jako je ten Honzův, znají v Klokánku desítky. Letos k nim ale přibyly i
existenční problémy. Kvůli obřím dluhům mateřského Fondu ohrožených dětí
přišel Klokánek o
zařízení v Dubí, výhledy do budoucna byly neveselé. "Situace se ale
ustálila a opět máme důvěru úřadů i rodičů. Jedeme dál," říká vedoucí
teplické a ústecké pobočky Fondu
ohrožených dětí Daniela Brníková.
Fond si z předchozích let nese dluh přes 120 milionů korun, primárně však musel
umořit 20 milionů správě sociálního zabezpečení. A na to šly peníze z prodeje
dubského zařízení. "Prodej vynesl 2,5 milionu korun, což je pro fond měsíc
sociálního pojištění. Stěhovalo se kvůli tomu 8 dětí, některé domů, jiné do
Teplic, další skončily v dětském domově," připomíná vedoucí, že dluhy
mateřské organizace jsou zátěží i nadále, protože zaměstnanci Klokánku dostávají výplaty
i s dvouměsíčním zpožděním.
Chod zařízení to však narušit nesmí. V Teplicích je aktuálně 18 dětí, v Ústí
26. V každém zařízení jsou pouhá dvě volná místa. "Dětí v nouzi je hrozně
moc. Oslovují nás rodiče i sociálka a často je musíme odmítat," uvádí
Daniela Brníková.
Dvě třetiny z dětí, které najdou v Klokánku zázemí, jsou předškoláci. Některé z nich jsou tu
od narození, teď jim je kolem tří let. Protože jde mnohdy o děti narkomanek,
mají za sebou i boj s abstinenčními příznaky, jiné si nesou trauma z týrání.
"V Klokánku
žijí s naší pracovnicí - tetou v bytě spolu s dalšími třemi nebo čtyřmi dětmi
různého věku, takže jde o takřka rodinné prostředí s osobním přístupem. Když je
dítěti smutno, může se zachumlat tetě pod peřinu. To v dětském domově
nelze," vysvětluje Daniela Brníková.

Jen na tři roky

Přesto bude muset už brzy řada
dětí vyměnit zázemí teplického Klokánku
právě za dětské domovy. Zařízení funguje tři roky, a to je také nejzazší doba,
jak dlouho zde mohou děti být. "A to jen díky prodlužování a průtahům
soudů, za které jsme často s ohledem na zájem dítěte rádi. Ale situaci dětí,
které jsou zde už tři roky, budou muset začít soudy rychle řešit,"
konstatuje vedoucí Klokánku.
Děti tak skončí buď v původní nebo širší rodině, v domově, anebo u pěstounů.
"To by bylo nejlepší, ale pěstounů je málo," dodává.
Perfektně uklizený byt plný hraček dává tušit, že materiálně děti v Klokánku rozhodně netrpí.
Lidé neustále nosí oblečení, hračky nebo také plenky.
"Tetám by ale pomohla například drogerie pro děti, kterou by nemusely kupovat
z rozpočtu. Nebo třeba ovoce, nedávno jsme dostali několik bedýnek jablek. Za
ušetřené peníze pak tety mohou děti vzít do zoo," poznamenává vedoucí Klokánku. Nakonec přidává i
jedno neskromné přání, které by však teplickému Klokánku pomohlo úplně nejvíce. "A to je
nová budova. Tady v Trnovanech platíme komerční holý nájem 55 tisíc korun, a to
je strašně moc. Sníme o domku se zahradou, kde bychom našli s dětmi klid a
zázemí," dodává Daniela Brníková.

O autorovi: Michal Dvořák,
redaktor MF DNES

Mutace - Mladá fronta DNES -
severní Čechy

Zpracovatel:
Anopress IT a.s.